Autumn summarize introduction

Začátky jsou vždycky těžké! To jsem si uvědomila už mnohokrát a tím víc si to uvědomuji poslední přibližně měsíc a půl, což je čas, který věnuji odhodlávání se něco sem napsat. O onom něčem jsem původně měla zcela jasnou představu. Jak jsem však během času zjistila, krom toho, že internet je zdrojem neomezeného množství infromací, je také využíván prakticky neomezeným počtem uživatelů, a jelikož člověk jako já nikdy neví, kdy a kdo se mu v životě bude "hodit", rozhodla jsem se polknout nejednu myšlenku a sarkastické poznámky na adresu jistých hudebních publicistů si nechat, alespoň pro onu chvíli, pro sebe.
Nová příležitost však na sebe nenechala dlouho čekat a záhy bylo opět o čem psát. To bych ale nesměla být já, "spisovatel jediného okamžiku", který má potíže se psaním jako takovým, nemluvě o psaní tvůrčím, mezi které počítám přispívání na zdejší blog, pokračování románu ze školního prostředí "Skrytá láska mezi zkumavkami" a krom toho také, bohužel, vyřizování soukromé emailové korespondence, kterou zásadně nejsem schopna spravovat tehdy, je-li to po mně žádáno. Zkrátka, psaní se mi kupí v hlavě (stejně jako učení na stole), a že je nejvyšší čas uznám většinou až tehdy, když kolem sebe začínám trousit složitá souvětí nejasného významu v krajním případě proložená oblíbenými zpěvními kusy.
V poslední době si se mnou v tomto ohledu mé nově nabyté spolubydlící užily dosytosti. Uplynulou středu jsem úspěšně zakončila své podzimní období nabité mnohými zážitky, často neopakovatelnými. Navracejíc se ze své 7. a k velké mé nelibosti také poslední reprízy mé aktuálně nejoblíbenější opery, pojala jsem již v MHD myšlenku, že nastala ta pravá chvíle se o svých dojmech rozepsat. Rozvzpomněla jsem se na předminulý víkend, kdy jsem v našem nově nabytém pražském příbytku osiřela a spisovatelská konstelace se v tu chvíli zdála být mimořádně vhodná. Na sepisování došlo, ale vlivem mnohých okolností jsem nakonec byla nucena svou pozornost soustředit k článku do nového gymnaziálního časopisu g!. Marně hledajíc téma, o němž bych se mohla rozepsat, zaujmout tak a uspokojit co největší počet studentů mé alma mater, obrátila jsem se se žádostí o pomoc na svou "cyber přítelkyni". Poté, co jsem jí podrobně vylíčila svoji situaci, duševní rozpoložení, aktuální múzické vlivy a ještě spousty dalších veledůležitých věcí, na čas se odmlčela, a pak pravila: "Mám pro Tebe téma: Jak jsem doma Netopila." Do školního časopisu se to použít nedalo, ale mé do té doby mlhavé představy o tom, jak se sem jednoho dne rozepíšu o svých prvních pražských zážitcích hned dostaly jasnější rysy ...