Přesto, že můj týdenní newsletter už dávno není týdenní (konečně, kdo očekával, že bude??), rozhodla jsem zase přidat kousek. Je však zajímavé, že ona "netýdennost" (je to vůbec slovo?) má za následek pozoruhodný jev. Já nikdy nebyla ve fyzice přeborník (spíš naopak, ty trojky jsem uhrála na svůj ostrovtip), ale povídá se kolem, že když se díváte na hvězdy, tak se může stát, že se vlastně díváte do minulosti, jelikož některé ty hvězdy už dávno zhasly nebo vyhořely nebo použijte jakýkoli jiný výraz, který je vám milý, akorát to světlo putuje tak dlouho, že ho vidíme až teď, ... No prostě, chápu tomu asi tak málo, jako třeba tlaku plynů nebo tak něčemu (z čehož jsem, jen tak na okraj, při zkoušení dostala 4-, prej abych nemusela chodit znovu), což mi ale nezabrání v tom, abych následující úryvek (nebo vlastně všechny následující úryvky) mé korespondence s Baruškou přirovnala právě k této pozoruhodné skutečnosti, která se odehrává mezi nebem a zemí ... Jednoduše bych taky mohla říct, že jsem vzletné fráze o tom, jak svá rozhodnutí o budoucím studiu nezměním, zkrátka poněkud ... ehm, ubila ... a tak, kromě jiného, došlo taky k tomu, že už PODRUHÉ během JEDNĚCH prázdnin procházím sreality.cz, byty.cz a podobné paweby a koukám, kde bych našla nějaký kus místa, kde hlavu složit, což, zkušení uznají sami, není nic než obyčejné sebemrskačství ... No ale i na to dojde v korespondenci řeč, všechno pěkně popořadě :)
Od: Tereza Šindlerová
Odesláno: 4. července 2008 1:04:16
Komu: Barbora Ševčíková
Jeste to pokracuje
To byl patek. Po skonceni prijmacich zkousek jsem se jala obrazit jeste nejake obchody, co jsem nestihla ve ctvrtek. V sobotu jsem carala pres den mestem, nicmene pocasi uz se trosku kazilo, sem tam kapka spadla ... k veciru jsem si pak sla na hlavas do uschovny pro tasku s vecma, v Palladiu se prevlekla do vecerniho ohozu a vyrazila s baglem a kabelcickou ku Stavovskemu divadlu. Tam jsem potkala Chladka, Cimru, Chvatalovou, no koho si dokazes predstavit, reditelku taky. V satne jsem nechala pani bagl (obavam se, ze to byla ta stejna, ktera mi v lednu batozinu odmitala uschovat, ale tentokrat jsem ji uplatila dvacetikorunou, tak mi dokonce i podekovala a pak me po divadle nechala prescas, abych se mohla prevlect zpet do "civilu"). Samotna divadelni hra Sladke ptace mladi me nikterak prilis nezaujala. Pribeh vyzile herecky a mladeho herce je mozna zajimavy, nicmene me se prilis nedotknul ... zajimave bylo jen to, ze se tam hlavni protagonista opet obnazil jak uz je tomu posledni dobou na divadelnich prknech temer pravidlem (vzpomen na zlinskeho Krale Leara). Navic divadlo bylo cca ze tri ctvrtin prazdne, takze si kazdy mohl najit radu pro sebe. Za mnou kuprikladu sedela mlada Kata Melicharova (co hraje na cello) s pritelem a byla jsem svedkem komicke scenky (teda me prisla komicka): Prohlizeli si divadelni bulletin a narazili na upotavku na Netosuv koncert a Katka povida tomu svemu priteli: "A hele, Tomas Netopil." A ten jeji pritel tak na ni chvilku smutne koukal a pak ji pravil: "Ale vid, ze je to taky trosku i muj kamarad, vid, ze jo." Byla jsem pysna, ze mam tehoz kamarada a dokonce to vim sama od sebe, ze je to muj kamarad a nemusim se na to nikoho ptat (coz neni tak zcela pravda, ale zni to vznesene, kdyz to tak rikam). Po skonceni divadla jsem si sla do satny pro bagl a prevlek. Jelikoz jsem byla jedna z poslednich, tak jsme se v te satne nachazeli uz jen tri ... ja, satnarka a nikdo mensi nez Ada Travnicek flirtujici se satnarkou. Hnedle, jak me uvidel, tak se na me vrhnul a velice mi trasl pravici, ze co tam jako delam a velice chtel konverzovat, dokonce mi pomahat s taskou, ale ja se musela omluvit, ze se jeste teda prevleknu. Adolf rikal, ze pak jeste hodime rec, ale uz jsem ho ten vecer nevidela. Nasledovala nestrasnejsi scena a vyjev meho zivota. Meli jsme se skolnim autobusem sraz na hlavnim nadrazi (tam nahore, vsak jiste vis), kde jsem se mela setkat taky s Kate Blahutvou, ktera po mne posilala rodicum nejake suvenyry z Francie. Dojela jsem tedy metrem na hlavni nadrazi, horko tezko se dostala z te budovy ven (pripominam, ze bylo kratce pred jedenactou hodinou cili uz se jaksi stmivalo az zatmivalo) do Sherwoodu a mela jsem vystoupat nahoru takovoutou sklenenou budkou. Odvazne jsem tam vkrocila do te tmy tmouci a kterak jsem mijela asi tak desátý schod a pátou strikacku, tak jsem vzala nohy na ramena a sebehla zase dolu. Prosla jsem cely hlavni nadrazi krizem krazem a snazila se najit nejakou jinou skulinku, kterou bych pronikla na druhou stranu magistraly, dostala jsem se az na peron, kde jsem mimochodem zahledla dve zeny, kterak jedna druhe obhospodarovala zilu nejakou chemii, zavolala v nejvetsim zoufalstvi tatkovi, ze nevim, jak jinak se odtamtud dostat a kdyz jsem byla uz uz odhodlana dat svuj zivot vsanc prebehnutim magistraly (furt lepsi, kdyz me srazi auto, nez kdyz si zapichnu jehlu do nohy), na jejiz druhe strane jsem navic spatrila siluetu Mastikovy pevne stavene postavy (v zivote jsem si nemyslela, ze ho rada uvidim, mela jsem pocit, ze alespon symbolicky v teto hruze nejsem sama), tak jsem zahledla Katu. Ta byla znacne prekvapena, kdyz jsem ji licila, jak budeme muset projit sklenenou budkou, povidala, ze tam jeste nikdy nebyla, a byla sokovana, kdyz jsem stoupaly po tech tocitych schodech a vsude tam byly ty vrsky od strikacek a krvi pokapane novinove papiry a tak vubec, taky ten pach ...). Nastesti jsme z tech budek vysly zive a po nekolika minutach jsem nastoupila do autobusu. Tam jsem teda musela sedet uplne vzadu, vedle Chvatalove a Levickove, ale to uz mi bylo po vsech tech emocne narocnych eskapadach zhola fuk vedle koho sedim! Mela jsem tedy cestou temer ctyri hodiny na premysleni a premitani, z nehoz mi nakonec vyslo, ze Praha neni pro me ta spravna volba. Premitala jsem jeste nekolik dni pote, ale sve rozhodnuti uz asi nezmenim. A predpokladam, ze mi to ulehci i FF UK tim, ze me nevezmou (coz se, jen tak pro zajimavost, dozvim 15. 7.). Tak to je asi tak "strucne" k problematice meho budouciho studia.
Následuje vcelku nezajímavá pasáž o invazi hmyzu do naší vsi ... za zmínku pak snad ještě stojí informační úryvek o mém převelikém úspěchu, jehož jsem dosáhla v krajském kole Středoškolské odborné činnosti (díky němuž jsme s Baruškou úspěšně přišly o podstatnou část NAŠEHO posledního zvonění ... a propos ... viníme z toho jen a jedině pana profesora Ádu Trávníčka, který nás, není potřeba to zastírat, přímo bychom mohli říct psychickým nátlakem a pod pohrůžkou fyzických trestů donutil toto absolvovat), stejně jako krátká zmínka o tom, že během psaní mého e-mailu došlo k výpadku dodávky elektrické energie do naší domácnosti v důsledku nepříznivého počasí čili bouřky, k vylíčení jejíhož průběhu jsem si pomohla parafrázemi ze dvou z klasických děl české kinematografie :)
Ted jsem se na ponekud delsi dobu odmlcela (jeste, ze jsem si to ukladala prubezne), jelikoz bourka prisla a rozvratila, co se dalo. Zrovinka jsem Ti psala, ze jak jsem se na zacatku obavala, jestli mam co psat, jelikoz tady se nic novyho nedeje, tak mi ta slova nakonec nejak nakynula. Psala jsem, ze noveho nic, krom toho, ze auto uz mi nevrze a ze v SOC krajskem kole jsem byla treti a obdrzela jak poukazku na knihu, tak tri sta korun ceskych coby prispevek na svou novou kartu s Vojtou Kotkem, ... a jeste jsem Ti psala, ze blesky uz jsou v plnem proudu a ze mi to osvetluje pokoj jako na nejake prehlidce fyzikalnich parajevu, klikla jsem na odeslat, kdyz v tom .. elektrina to nezvladla. No, kazdopadne aspon Ti ted muzu popsat zazitky z bourky. Byla vskutku velka a byla to taky vskutku velka podivana, jeste to kolem duni, ale to nejhlavnejsi uz odeznelo. Kazdopadne ty svetelne efekty, to je krasa jak panoptikum o pohlavni zdravovede ... borovy zavanel haj ...
Tak ted uz budu fakt koncit, doufam, ze mi stejne podrobne budes licit prubezne svoje zazitky, nebo muze i narazove! Ja, kterak neco neobycejneho i obycejneho proziju, hned Te budu informovat.
Reezka
XXXX
Pokračování bude, slibuju, že brzy :) A možná přidám i nějaký bonus z jiného soudku :))
