Mi spiego, o taccio?

Zdá se to být neuvěřitelné, ale právě dnes uplynulo celých 253 let od toho vzácného okamžiku, v němž přišel na svět Wolfgang Amadeus Mozart, a ať už se momentálně nachází na Jupiteru či v jedné z odlehlých pražských hospůdek, posílám mu, jako již tradičně, k tomuto významnému jubileu "un abbraccio con un baccio" :-*
Národní divadlo letos také navázalo na tradici z předchozích let a tuto významnou událost připomnělo slavnostním koncertem ve Stavovském divadle, místě, kde Mozartův genius loci na člověka dýchá doslova na každém kroku. Oproti loňskému roku jsem měla letos možnost sledovat přípravy na tento výjimečný večer mnohem intenzivněji a mohu zodpovědně podat informaci, že počet upoutávek v tisku, rozhlase či televizi výrazně klesl, oproti tomu plakátů při eskalátorech v pražském metru (a to i v těch nejodlehlejších stanicích) značně přibylo. Národní divadlo opět vsadilo na zvučná jména mladých umělců, ikdyž i do dalších let zůstává otázkou, kolik vlastně návštěvníků přišlo za tímto konkrétním cílem a kolik jich prostě jen přišlo ...
Slovenskou sopranistku Adrianu Kučerovou jsme mohli poprvé zaznamenat v roce 2006, kdy na Salzburger Festspiele ztvárnila roli Serpetty v opeře La finta giardiniera a odstartovala tak svoji mezinárodní kariéru, která se od té doby slibně vyvíjí, také směrem k opětovnému hostování v Mozartově rodišti. Tentokrát by se měla představit v roli Marzelliny v Beethovenově opeře Fidelio pod taktovkou Daniela Barenboima.
Mladá, a domnívám se, že stále ještě můžeme říci i začínající, zpěvačka vzdala salcburskému géniovi hold výběrem ze svého mozartovského repertoáru. Roztomilým úvodem byla árie Ninetty "Sono in amore, voglio marito" z opery La finta semplice. Druhá Mozartova Finta, La finta giardiniera, také zazněla, a to hned v následujícím čísle, árii Serpetty "Appena mi vedon". Malého škobrtnutí v opakovaném "bellina, carina ..." si málokdo všimnul a Adriana opět předvedla příjemný výkon. V tomto případě jsem se však neubránila srovnání a nutno říci, že výrazově Adriana zůstala hluboko ve stínu Kateřiny Kněžíkové (mimochodem v hledišti přítomné), která zde v téže roli excelovala v letošní sezóně (naposledy 26. prosince). Do třetice přibyla v první půli ještě známá árie Ilie "Zeffiretti lusinghieri" z opery Idomeneo. V druhé polovině večera se Adriana představila čtyřikrát. Nejdříve v Zuzančině výstupu "Giunse alfin il momento ... Deh vieni, non tardar", následně v áriích Despiny "Una donna a quindici anni" a Blondy "Welche Wonne, welche Lust", jako přídavek zazněla ještě árie Zerliny "Batti, batti". Adriana ve všech číslech ukázala, že disponuje čistým a průzračným hlasem s příjemnými a vcelku jistými výškami a i překvapivě znělými hloubkami, lyrickým sopránem na slovo vzatým. Je škoda, že výrazově však zůstala daleko za svým výkonem pěveckým. Pocitový a náladový potenciál pro Mozartovy árie tak příznačný zůstal nevyužit. Mladicky rozpolcená Serpetta jakoby zapomněla, že krom "bellina a carina" je také "tutta modesta", nešťastně a zoufale zamilované Ilii těžko v úsměvu její neštěstí věřit a romanticky rozněžnělá Zuzanka, jakoby málo dychtila po svém miláčkovi. Nejlépe v tomto ohledu dopadly Ninetta a Despina, rozjásané Blondě jakoby chyběla energie a jiskra, která by ji nutila "skákat radostí".
Orchestr Národního divadla se samostatně představil celkem třikrát - v předehře k Donu Giovannimu, Symfonii č. 25 g moll a Koncertu C dur pro flétnu a harfu s Jaroslavem Pelikánem a Ivanou Pokornou jako sólisty. Jen bůh a častější návštěvník ND ví, že budoucího šéfdirigenta Tomáše Netopila čeká těžká práce. I přesto, že orchestr už letos pod jeho taktovkou dokázal, že umí, zdá se, jakoby mu stále chyběl společný motivující prvek, a snaha po co nejlepším výkonu. Ikdyž ve srovnání s loňským koncertem nutno přiznat značný posun, dirigentovo inspirativní gesto ještě stále zůstává bez adekvátní odezvy, a i proto jsem si nakonec onen dynamický a energický přískok v prvních taktech první věty koncertu C dur majetnicky vysvětlila jako drobnou úlitbu všudypřítomné fanynce a tímto za ni, stejně jako za celý koncert, všudypřítomně děkuji :-)