Ze soukromé korespondence aneb Týdenní newsletter I.

Od: Tereza Šindlerová
Odesláno:
4. července 2008 1:04:16
Komu:
Barbora Ševčíková

Obšírný úvod

"Praci cest a rukam klid!!

Zdravim Te ponekud obstarozne, nicmene vzhledem k Tvym popisovanym vyjizdkam v taxi voze a nasledkum techto pocinu se to celkem hodi, hadam. (A hlasim hnedle zkraje, ze ziju a vsichni ostatni mi budouci spolubydici v byte, kterej jeste porad nemame, taktez).
Coby rodileho poetu me ty irske cesticky a stezicky zacinaji velice zajimat, anebo to neni z duvodu touhy po poetickem uspokojeni, ale spis ze zvedavosti. Jak to licis, tak ta ves, v niz pusobis (ci co to je), je snad nejak tak mimo dosah sveta asi jako Tve rodne Kvasice nebo me soucasne bydliste Ujezdsko?!!? V tom pripade pocituji velice silny pocit zadostiucineni, jelikoz takovou prdel ve svete, aby clovek pohledal!! Kazdopadne Te tyto zazitky musi obohacovat predevsim coby naturistu nebo naturalistu nebo jak se jim rika (proste ne toho, co chodi nahej, ale toho, co rad prirodu, stromy, lesy, mechy, lisejniky, tri miliardy let stare kapradiny, vodstvo, horstvo, pole, louky, lany, bory, co sumi po skalinach, .....).
Ten vikend v Dublinu ti velice zavidim (samou zavisti jsem si ted nalila kofolu za vystrih), jsem si jista, ze sis to tam uzila ... a nejenom to pivo a cigaretku! To Te vpravde ceka asi docela sok, az prijedes ku rodne hroude, protoze Kromeriz je dalsi metropolickou, ktera vydala verejnou vyhlasku, ktera zakazuje popijeni alkoholu na verejnem prostranstvi (tyka se jen nekterych mist, ale tak stejne, jeste ze jsme to posledni zvoneni stihli, to bysme si tam ten Fernet pak tezko ucucavali, leda bysme ho obalili papirovym pytlikem). Koneckoncu, vice info si muzes vyhledat na http://www.kromeriz.cz . No a ty hudebniky, ty bych si taktez nechala libit!"

Jak jsme přišly na vysokou

K tem OSP teda musim pritakat, ze uspech to rozhodne je, skoda, ze to ted nejde prehodit na dalkove studium, byla bych si to zkusila jen tak ze zajimavosti ... Ja se nakonec rozhodla pro Brno, vlastne to Ty asi jeste (resp. uz) nevis. Tim uz myslim, ze jsem vlastne sve zazitky v Praze zazila az po Tvem odletu. No, tak to Ti vylicim.
Skola jako ... no dobry, no .. toz UK, fakulta taky .. toz FF, ale katedra hudebni vedy, no radeji se kousnout do zadnice a pomlcet. Kdyz jsem tam byla na tom DODu, tak me asi nejak zmatly a zaslepily vsechny ty bohemske zjevy, ale tedka jak jsem tam musela stravit na tech prijmackach cely dlouhy den, tak jsem prozrela zavcas. Ucebna, ve ktere jsme skladali prijmaci zkousku ... (mimochodem jeji prubeh: - rytmicko-intonacni diktat - neco jsem opsala, neco jsem si vymyslela, neco jsem nenapsala radsi vubec; - poznavani podle poslechu - no toz to uz bylo lepsi, ale taky jsme hojne spolupracovali s kolegou vedle; - vedomostni vseobecny test - na ten si verim, pac my nadupani na TSP a OSP jsme byli v tomhle ohledu na koni; - esej - to jsem napsala nejvetsi sracku, jakou jsem kdy v zivote napsala ... nemohla jsem ze sebe vyplodit jednu poradnou vetu, takze je to takovy neforemny utvar s radoby uvadejicim uvodem a naprosto rozplizlym a patetickym zaverem .. inu nevadi, hlavne, ze si to umim pojmenovat; seznam literatury "prostudovane" jsem psala vecer pred zkouskama a mela jsem spatne svedomi, ze to mam jen tak na trictvrte stranky, ale pak jsem se uklidnila, pac nekteri tento donesli napsany na ubrousku, ktery tehoz rana obdrzeli ve Starbucks Cofee a nekteri jini nemeli ani ten ubrousek, takze si museli od profesora potupne vyzadat kousek papirku, na ktery kyzeny seznam napsali). No ale abych se vratila k tematu, ucebna byla naprosto miniaturni s nefunkcnim cimkoli, na co sahlas (mimochodem poslechovej test nam vetchy starec s knirem jak pan Vigo poustel na vetchem kazetaku, takze stezi rozeznalas, co je impresionisticka zvukomalba a co vada na magnetofonovem pasku ... vyklapeci desticky (slouzici jako stolecky) se vyklapely kdy nemely a kdyz sis je vyklopit potrebovala, tak to zase neslo, sedatka se nevracely do puvodni polohy, mista bylo poskrovnu, takze jsme tam v tom teplem pocasi byli namackani na sobe jako jedna velka rodina, asik ze nas to jako melo sblizit nebo co. Kolegove: vedle me vpravo a za mnou sedeli nejaci mladici z konzervatore (jeden hral na basu a druhej mel apartni klobouk, kdyz jsem ho potkala v metru; ten s kloboukem tam byl ale jen na prvni polovinu zkousek, pry si to sel jen tak zkusit, aby jako vedel, co ho pristi rok ceka ... ), vedle me vlevo nejakej aktivista, rozhodne nemohl byt stejne starej jako ja, jelikoz mel hlavu jako koleno, kufrik, gate po kotniky a usmev, ktery Ti o cloveku leccos napovi (kazdopadne rytmicko-intonacne-melodicky diktat vcelku tak nejak jako zapisoval, tak jsem byla nakonec vdecna, ze tam je a ze mam s kym konzultovat sve (ne)vedomosti), za mnou vlevo sedela nejaka divka, kterou jsem myslela, ze plestim jen co jsem prisla, pac furt delala pssssst a ssss a psss a pshhhsst! Ale pak jsem tam o prestavce cestou na dopoledni toaletu potkala divku, ktera mi povida, ze me zna z internetu, tak jsem se citila trochu jako Bill Gates, ze jako ten se taky proslavil diky temhle vychytavkam. S tim Gatesem mi tak prisel na mysl jeden vtipek, ktery tam padl. Nejakej ten asistent nebo kdo nas hlidal pri tom vedomostnim diktatu pravil: "A radim vam, neopisujte, vetsinou opisete nejvetsi blbost. Studium na nasi skole vam mercedes ani miliony nezajisti, takze nema cenu opisovat." Tim u me ta skola velmi stoupla na cene. Po tomto vedomostnim testu nasledovala pauza na obed (zasla jsem si do tehoz podniku, co jsme tam byly spolu) a pak byl odpoledni program, tedy ta esej. Pred eseji jsem jeste absolvovala navstevu one mistnosti (ale ne presne te stejne, jako dopoledne) a tehdy jsem si uvedomila, ze je neco prohnileho ve state danskem! Ano, jsou to ty zachodky!! Hulinske nadrazi hadra, ovsem nikolik dnes (dnes je to luxus nade vsecky), ale tak cca pred dlouhymi deseti lety. Muj zazitek se da nejlepe popsat scenkou z prvniho dilu naseho oblibeneho serialu IT Crowd: "Oh, unisex toilets, you have unisex toilets..."O nekolik okamziku pozdeji ... "Oh .. unisex toilets ... Oh my God, oh my God, oh God." Tak presne takhle jsem to prozivala, byl to proste jednim slovek des, ktery me ale vysvobodil z meho zaujeti a sejmul mi ruzove bryle a donutil me videt veci, ktere jsem predtim nevidela, ci mozna videt nechtela. Proste a jednoduse to prostredi je tak strasne neinspirativni, az me to donutilo zamyslet se ... a doslo mi, ze v tomhle pet let asi studovat nechci."

Pokračování zase v dalším příspěvku ... :)

Ze soukromé korespondence aneb Týdenní newsletter - ÚVOD

Milí moji,

tak si tak sedím a klikám a napadlo mně, že sem možná občas někdo i zajdete a pravděpodobně už se začínáte nudit tím, jak čtete pořád to stejné dokola, koukáte na ta samá videa pořád dokola, tím spíš, když sledujete jen jejich úryvky namísto celého pořadu (!! zvláště někteří :)) !!), a tak jsem si řekla, že vás zase jednou obšťastním vřelým svým slovem. Jste jistě rádi!
Nebude to ovšem jen tak jakési slovo, rozhodla jsem se totiž zveřejnit něco ze své soukromé korespondence. Učinili tak již mnozí jiní, známější i neznámí, takže proč bych měla být pozadu, zauvažovala jsem. A navíc, třeba bude moje soukromá korespondence také jednou sloužit jako "bolestná zpověď dítěte svého věku" nebo třeba "pravdivě šokující zobrazení společenského žití a nežití v oné době" (tu větu jsem nikde nevyčetla, to mně jen tak napadlo, že to jako zní zajímavě).
Moje milá nonkonformní kamarádka Baruška, která se tomuto oslovení vyhýbá jako čert kříži, pojala v zimě ďábelskou myšlenku. Že prý odmaturuje, dostane se jen tak mimochodem na tři vysoké školy, přičemž odbourá a odzbrojí svými znalostmi, dovednostmi, vědomostmi a hlavně svým břitkým humorem dvě příjmací komise, a potom pojede do svého milovaného Irska hlídat děti a poznat něco z tamních krás. Jak řekla, tak udělala. Barčik je vskutku světoběžnice, ale marná sláva, doma je doma a navíc se mnou strávila již osm dlouhých let a něco z toho zatuchlého vlastenectví na ní taky ulpělo ... Proto jsem se jednoho okamžiku rozhodla obšťastnit její chmurné irské dny svým dobrým slovem. Jak je to ale u mě zvykem, nespokojím se se slovem jedním, a tak z toho nakonec vyšla spousta neforemného textu, který je pravda stylisticky poněkud chabý, nicméně myšlenkově velmi bohatý, a právě pro to myšlenkové bohatsví je myslím škoda, aby zůstal navždy uložen jen v útrobách www, někde na půli cesty mezi hotmail.com a seznam.cz ... ostatně, posuďte sami :)

P.S.: Všechny příběhy zde uveřejněné se skutečně staly, všechny postavy jsou skutečné ;)