Milí moji,
tak si tak sedím a klikám a napadlo mně, že sem možná občas někdo i zajdete a pravděpodobně už se začínáte nudit tím, jak čtete pořád to stejné dokola, koukáte na ta samá videa pořád dokola, tím spíš, když sledujete jen jejich úryvky namísto celého pořadu (!! zvláště někteří :)) !!), a tak jsem si řekla, že vás zase jednou obšťastním vřelým svým slovem. Jste jistě rádi!
Nebude to ovšem jen tak jakési slovo, rozhodla jsem se totiž zveřejnit něco ze své soukromé korespondence. Učinili tak již mnozí jiní, známější i neznámí, takže proč bych měla být pozadu, zauvažovala jsem. A navíc, třeba bude moje soukromá korespondence také jednou sloužit jako "bolestná zpověď dítěte svého věku" nebo třeba "pravdivě šokující zobrazení společenského žití a nežití v oné době" (tu větu jsem nikde nevyčetla, to mně jen tak napadlo, že to jako zní zajímavě).
Moje milá nonkonformní kamarádka Baruška, která se tomuto oslovení vyhýbá jako čert kříži, pojala v zimě ďábelskou myšlenku. Že prý odmaturuje, dostane se jen tak mimochodem na tři vysoké školy, přičemž odbourá a odzbrojí svými znalostmi, dovednostmi, vědomostmi a hlavně svým břitkým humorem dvě příjmací komise, a potom pojede do svého milovaného Irska hlídat děti a poznat něco z tamních krás. Jak řekla, tak udělala. Barčik je vskutku světoběžnice, ale marná sláva, doma je doma a navíc se mnou strávila již osm dlouhých let a něco z toho zatuchlého vlastenectví na ní taky ulpělo ... Proto jsem se jednoho okamžiku rozhodla obšťastnit její chmurné irské dny svým dobrým slovem. Jak je to ale u mě zvykem, nespokojím se se slovem jedním, a tak z toho nakonec vyšla spousta neforemného textu, který je pravda stylisticky poněkud chabý, nicméně myšlenkově velmi bohatý, a právě pro to myšlenkové bohatsví je myslím škoda, aby zůstal navždy uložen jen v útrobách www, někde na půli cesty mezi hotmail.com a seznam.cz ... ostatně, posuďte sami :)
P.S.: Všechny příběhy zde uveřejněné se skutečně staly, všechny postavy jsou skutečné ;)
tak si tak sedím a klikám a napadlo mně, že sem možná občas někdo i zajdete a pravděpodobně už se začínáte nudit tím, jak čtete pořád to stejné dokola, koukáte na ta samá videa pořád dokola, tím spíš, když sledujete jen jejich úryvky namísto celého pořadu (!! zvláště někteří :)) !!), a tak jsem si řekla, že vás zase jednou obšťastním vřelým svým slovem. Jste jistě rádi!
Nebude to ovšem jen tak jakési slovo, rozhodla jsem se totiž zveřejnit něco ze své soukromé korespondence. Učinili tak již mnozí jiní, známější i neznámí, takže proč bych měla být pozadu, zauvažovala jsem. A navíc, třeba bude moje soukromá korespondence také jednou sloužit jako "bolestná zpověď dítěte svého věku" nebo třeba "pravdivě šokující zobrazení společenského žití a nežití v oné době" (tu větu jsem nikde nevyčetla, to mně jen tak napadlo, že to jako zní zajímavě).
Moje milá nonkonformní kamarádka Baruška, která se tomuto oslovení vyhýbá jako čert kříži, pojala v zimě ďábelskou myšlenku. Že prý odmaturuje, dostane se jen tak mimochodem na tři vysoké školy, přičemž odbourá a odzbrojí svými znalostmi, dovednostmi, vědomostmi a hlavně svým břitkým humorem dvě příjmací komise, a potom pojede do svého milovaného Irska hlídat děti a poznat něco z tamních krás. Jak řekla, tak udělala. Barčik je vskutku světoběžnice, ale marná sláva, doma je doma a navíc se mnou strávila již osm dlouhých let a něco z toho zatuchlého vlastenectví na ní taky ulpělo ... Proto jsem se jednoho okamžiku rozhodla obšťastnit její chmurné irské dny svým dobrým slovem. Jak je to ale u mě zvykem, nespokojím se se slovem jedním, a tak z toho nakonec vyšla spousta neforemného textu, který je pravda stylisticky poněkud chabý, nicméně myšlenkově velmi bohatý, a právě pro to myšlenkové bohatsví je myslím škoda, aby zůstal navždy uložen jen v útrobách www, někde na půli cesty mezi hotmail.com a seznam.cz ... ostatně, posuďte sami :)
P.S.: Všechny příběhy zde uveřejněné se skutečně staly, všechny postavy jsou skutečné ;)
No comments:
Post a Comment