Ještě téhož dne večer jsem se prostřednictvím ICQ svěřovala a rozčilovala:
"Pravil klasik něco jako "sto roků v šachtě žil, ..." a bla bla bla. Já sto roků v šachtě nežila a nežiji, ale zato zacházím pravidelně měsíc co měsíc do trafiky naproti své milované alma mater s očekáváním, s úsměvem na rtech a se slovy: Jednu Harmonii a jedny Hudební rozhledy, prosím. Zraky mi pochopitelně nejdříve padnou na obálku. Je tam? Není! Inu nevadí, cestou do školy strhávám z časopisů ochranný obal, převracím stránku po stránce a "gůglím" je očima. Je tam? Není! Inu co nadělám. Příští měsíc se celá akce opakuje a to s prakticky totožným výsledkem. Není tam! Činím tak už bezmála tři roky. Všemi těmi Harmoniemi mi to ve skříni jen duní, Rozhledů už mám tolik, že bych dohlédla až za sedmero hor, ale čeho člověk žádá, toho se mu nedostává. Až letos v srpnu se to stalo. Dychtivě a v blaženém očekávání jsem klikla na zmodralý odkaz. Srdíčko mi poskočilo a zaplesalo při pohledu na obálku. Konečně, řekla jsem si. Neradovala jsem se však dlouho. Pročetla jsem otázky, očkem přejela odpovědi a počáteční euforii vystřídala nevěřícnost. Tak já tři roky, měsíc co měsíc zacházím do trafiky, v očekávání a s úsměvem na rtech, abych se nakonec dočetla toto?? Toto??? Toto, co už dávno vím, co už jsem dávno četla nebo slyšela nebo si domyslela?? No to snad ...!!"
Rozum mi nad tím totiž zůstává stát. V úvodu k rozhovoru s Tomášem Netopilem se totiž píše: "Doma se před nedávnem představil supraphonskou CD nahrávkou, na níž diriguje Pražské symfoniky v Sukově Symfonii E dur, Dvořákově předehře V přírodě a Dvořákově Karnevalu a od sezony 2009/2010 nastupuje jako nový šéfdirigent do opery Národního divadla. I to byla příležitost k následujícímu rozhovoru." Jak se však můžete následně dočíst, supraphonské nahrávce jsou zde věnovány čtyři věty, jmenování šéfdirigentem dokonce celý jeden odstavec, co na tom, že narychlo dopsaný autorem článku až pár měsíců po samotném rozhovoru!?! (Co mě opravňuje k těm "pár měsícům" pochopíte z následujícího příspěvku.)
Je také zajímavé sledovat tento text z hlediska nejen faktografického (ikdyž to vlastně vůbec zajímavé není), ale také například jazykového či spíše jazykovědného, až fyzikálního. Podle jistých indicií totiž člověk najednou stojí před něčím naprosto nepoznaným a nevídaným, řekla bych až přímo cimrmanovsky šokujícím, totiž že rozhovor časově předchází příležitosti, která vede k jeho uskutečnění! Pane profesore Kozmíku, složte zbraně, ty vaše zákony neplatí!!
No, dost bylo ironie a sarkasmu. Jen jsem chtěla říct, že díky Hudebním rozhledům mám zase o iluzi méně.
Je sice hezké, že jmenování Tomáše Netopila šéfdirigentem opery Národního divadla bylo příležitostí k nějakému rozhovoru, ale kdyby bylo jmenování Tomáše Netopila šéfdirigentem opery Národního divadla příležitostí k rozhovoru i o postu šéfdirigenta opery Národního divadla, bylo by to dozajista mnohem hezčí, a to i v případě, že bychom my, kteří chodíme do trafiky v očekávání, s úměvem na rtech a se slovy: jednu Harmonii a jedny Hudební rozhledy, prosím, museli ještě jedno nebo dvě čísla počkat!
No comments:
Post a Comment