Achm, hm, tedy ... err ...

Tak, a je to! právě jsem si založila druhý blog a nemám nejmenší tušení, co s ním vlastně budu dělat. Na ten první (kdybyste se mimochodem chtěli podívat http://tereez.bloguje.cz ) mám čas tak maximálně jednou za čtvrt roku, a to se většinou zmůžu jen na to, že si přečtu, co jsem napsala někdy dřív. Ale nedalo mi to! Tento "blogspot" vlastně vzniká jako taková internacionální forma toho původního, čas ukáže, který server líp vyhovuje mým potřebám :-)
Přemýšlím, co se obvykle píše do prvních příspěvků, jestli mám někoho vítat, nebo někomu děkovat??? Nevím, ale napadá mě, že vděčným námětem by mohl název a podtitulek tohoto blogu. Kdyby snad někoho zajímalo, kde a jak jsem k takovému "slovíčkaření" přišla :-)
Jak jste doufám všimli (toho si nejde nevšimnout, ten nápis je do očí bijící!) pojmenovala jsem to tu La Voce che Adoro. Je to název nadmíru výstižný a dle mého soudu v sobě nese několik, více či méně zašifrovaných, znamení. La voce che adoro znamená v překladu něco jako hlas, který zbožňuji; tím naprosto přímo dávám na vědomí, že sem píši výhradně o věcech, které se mě nějakým způsobem, většinou kladným až velmi kladným způsobem dotýkají, a slovíčkem adoro předem varuji, že jsou také věci, které se mě víc než dotýkají ... které zkrátka zbožňuji !!! Druhé znamení, které bych vám ráda osvětlila, je vlastně určeno původem této věty. Sama jsem si ji nevymyslela, pochopitelně. Prvně jsem na ni narazila úplnou náhodou. Hledala jsem vhodný název pro svůj "rádobyweb" a stála jsem o to, aby to byl název cizojazyčný a výstižný. Procházela jsem libreto Figarovy svatby a skoro na konci jsem narazila právě na větu la voce che adoro. To je ono, řekla jsem si a od té doby mě "můj hlas" provází při mých toulkách internetem :-) Až letos na podzim jsem začala Figara zkoumat lépe a zjistila jsem podorbněji, odkud tato slova pocházejí. Z duetu Figara a Susanny, který se velmi zamlouvá mé romantické dušičce: Pace, pace mio dolce tesoro, io conobbi la voce che adoro ... Z tohoto "krátkého příběhu" jste už asi poznali, že to, co já osobně velmi adoro, je hudba a převážně ta klasická. Tím vás tedy podruhé upozorňuji na fakt ohledně obsahu příspěvků, a to ten, že se to tady bude většinou točit kolem klasické hudby :-)
Názvu jsem věnovala víc než dost, tak teď skutečně jenom pár slov o podtitulku. Via lata gradior more iuventutis mě také provází od samého začátku a nutno dodat, že ono "provází" se sem vcelku hodí. S touto větou, jejíž překlad do češtiny by mohl být po široké cestě jdu, jak je zvykem mládí, jsem se se potkala, na jedné ze svých toulek internetem, konkrétně v souvislosti s Carlem Orffem, a padla mi do oka hned na první drc. Jednak pěkně zní, druhak je mimořádně pravdivá a výstižná a potřetí, protože opět nenápadně útočí, na hudbu, kterou adoro :-)))))
Toliko na úvod. Doufám, že jste se nudili jenom trošku, snad se mi v příštích příspěvcích podaří být stručnější! Na druhou stranu - jak se mi pěkně podařilo zaplácat to místo :-))))