Un serpentello è amor

Zabrouzdala jsem zase jednou na jeden blog, který jsem kdysi vloni objevila a narazila na příspěvek, nebo možná recenzi na loňské zářijové CD Magdaleny Kožené. Já sama si dělám zálusk na pár slov k tomuto albu, nicméně jsem se k tomu z nedostatku času a možná také trochu i nedostatku té správné sliny na jazyku nedostala. Již zmiňovaný zápisek pana Toska, jehož blog má tu nepopiratelně významnou vlastnost, že se na něm často dočtete také něco o vážné hudbě a jiné kultuře mne však přiměl k tomu, abych se konečně také pokusila sepsat svůj názor, své zážitky a dojmy ohledně tohoto CD. Tento příspěvek tdy není zcela jednoznačnou recenzí, je to spíš soubor bezprostředních reakcí na různé články, které jsem si v jeho souvislosti přečetla a v prvé řadě také na něj samotné.

Magdalena Kožená je bezesporu jednou z největších a nejzářivějších operních hvězd současnosti a s ohledem na to všichni fanoušci, posluchači a kritikové také vyhlíželi její nové album. Mozart Arias se mohou pyšnit dvěma význačnými primy: jedná se Magdalenino první cele mozartovské album a také je to první společná nahrávka s jejím partnerem, dirigentem Simonem Rattlem. Magdalena Kožená sama přiznává, že je toto album nahrané tak trošku "horkou jehlou" a za fakt, že "to" nelze ani v nejmenším poznat vděčíme velkou měrou právě Simonu Rattleovi a jeho skvělému Orchestra of the Age of Enlightenment, který během let vypracoval na absolutní světovou špici, a který je v tomto projektu zpěvačce partnerem nejen naprosto rovnocenným, ale hlavně partnerem, který ji vždy podrží a brilantně se přuzpůsobí jejím potřebám. Když už jsem o přizpůsobování, připomeňme jen, že Orchestra of the Age of Enlightenment používá nižšího ("autentického") ladění, které k Magdaleninu mezzosopránu sedí lépe, než zvuk orchestrů s laděním tradičním. Výsledkem kombinace toho všeho (nebo lépe těch všech), kterou ještě doplňuje Jos van Immerseel usednuvší za fortepiano, je stylově, zvukově i umělecky naprosto dokonalé a vyvážené album. Magdaleně Kožené se do puntíku zdařil její záměr "zpívat Mozarta lehce, aby to vypadalo snadně, tak aby měl každý pocit, že si tu kterou árii může zazpívat také" a je i stoprocentně přesvědčivá v každé roli, kterou na tomto CD ztvárňuje. Věříte jí každé slovo a tón, ať už zpívá poblázněného Cherubína, zoufale zamilovaného Idamanta nebo lstivou Despinu.

Toto album se však vyznačuje ještě jedním velkým kladem. V loňském jubilejním roce, kdy Mozart zněl skutečně na každém rohu a každý se hrnul nahrávat Mozarta, udrželo si nejvyšší uměleckou úroveň. Já osobně ho nebudu mít za da roky spojené s nějakým 250. výročím ani s megakampaní založenou na partnerské dvojici Kožená+Rattle, ale s jedinečným zážitkem z líbezné Mozartovy hudby v podání naprostých hudebních es. Samozřejmě, že vydání předcházela poměrně slušná "plakátová" propagace, ale to je pochopitlné a logicky vyplývající jednak z podmínek dnešní doby a také z faktu, že tento mozartovský porgram byl původně určen jen pro koncertní turné, a tudíž se mu "dodatečně" musela udělat pořádná reklama. Je to možná nahrávka založená na jménech třech hvězd, z nichž nejzářivější stále zůstává oslavovaný skladatel, nicméně vše byl činěno jemnou, vkusnou a nenásilnou formou. Nejde o žádné "prostituování" Mozarta, jakého jsme v loňském roce byli také mnohokrát svědky.

Na Mozart Arias jsem od jejich vydání četla mnohé kritiky (všechny byly kladné a nejeden pan kritik je označil za svůj tip), z nichž poslední vlastně byla ta Toskova. Ten se zmiňuje o albu také velmi pochvalně a mimo jiné uvádí příklad "přísné Věry Drápelové, která nahrávce udělila nevídaných 90%." A tady se nemohu vzdát ještě jedné poznámky, svého poznatku, který si, prosím, každý přeberte, jak je vám libo. Nemám nic proti názorům, znalostem a zkušenostm paní Věry Drápelové, řekla bych spíše naopak, vážím si každého hudebního oborníka, který tady u nás funguje, nicméně s jejími názory ne vždycky tak úplně souhlasím. Stejně tak tentokrát. 90% je jistě mnoho, kdekdo už to zaokrouhluje na stovku. Ne však já. Podle mého soudu si Mozart Arias plně zaslouží stovku skutečnou. Jedná se totiž nepopiratelně nejen o jeden z vrcholů mozartovských oslav, ale také celého loňského "nahrávacího období"!

Já neuděluji procenta, nýbrž (veselé) dirigentíky a v tomto případě je už myslím jasné, že jich bude samozřejmě všech šest!